sobota 2. února 2008

Essen Motor Show 2007: Ve víru Uličky lásky (3.)

2.12., pořád stejný den večer. Jiří, co s načatým večerem ? Sice jsme prošli celou Essen Motor Show, nohy jsme měli jak z olova, svalili bysme se na postel a v mžiku bysme usnuli jako špalci, ale ... Jsme přece v Amsterdamu !!!

Dorazili jsme zpátky do hotelu. Utahaný jak psi. ,,Já bych spal, jsem hotovej." ,,Já taky, ale jsme v Amsterdamu, zejtra odjezd. Razíme do města." ,,Co tam ?" ,,Co tam ?? Nepojedu aniž bych neviděl tu jejich známou Uličku lásky." ,,No jo, ale kde to je ??" ,,No jo, kde to je, sakra. Jak to najdem ?" ,,Kouknu do navigace v mobilu." ,,Oká, dám zatím sprchu."


,,Mám to." ,,Fakt ?? Jak si to našel ??" ,,No je tu nějaká ulice, která má v názvu sex." ,,Tak razíme." Takže jsme vyrazili. Vyzbrojeni navigací v mobilu, venku fujavice jak blázen, směřujeme k zastávce tramvaje. Koukám do jízdního řádu. ,,Žádná taková zastávka tu není." ,,Nevadí, mělo by to být támhletím směrem, pojedem podle navigace, kdyžtak vystoupíme." Takže se vezeme tramvají, navigace nám ukazuje, že zbývá 7 km. Ze začátku to vypadalo, že máme správný směr, ale později vedla trasa tramvaje čím dál víc jinam. Na konečné zastávce jsme vystoupili, koukli na mapu tras všech spojů a zjistili jsme, že musíme na opačnou stranu. Tam bysme měli nastoupit na autobus a budeme tam.

Cestováním tramvají jsme strávili asi hodinu, bylo něco po deváté a my jsme se ocitli na centrálním autobusovém nádraží. ,, Hele, já mám hroznej hlad." Na nádraží hledáme stánek, kde mají něco, co se dá jíst. Na každým rohu gyros, už mi leze ušima. ,,Tady maj hambáče." ,,Takže dvakrát." Místní prodavač přehazuje maso na grilu. Z rukou mu kape olej a ptá se nás, co si dáme. Máme hrozný hlad, takže ukazuju na barevnou ceduli, kde jsou nafocené krásné hamburgery, které se ani zdaleka nepodobají těm na té upatlané kuchyňské lince. ,,No.(anglicky)" ,,Hm, tak tenhle, Jiří, nemaj. ,,Tak tenhle." ,,No. (zase anglicky)" Zkrátím to, prostě žádnej námi vybranej už večer nebyl. Nakonec jsme v krámku koupili nějaké zabalené bagety. Musíme najít ten autobus.

Takže na tom velkém centrálním nádraží hledáme naše číslo autobusu. Fouká vítr, je hrozná zima. Naše číslo autobusu jsme našli, koukáme na jízdní řád. ,,Hm, takže to ujelo, další jede za půl hodiny." ,,No to se po ... Hele, Jiří, já už toho mám plný zuby. Je mi zima, jsem utahanej jak pes. Chtěl jsem si někam sednout, dát si v klidu pivko. Zatím tu lítáme. Kašlu na nějakou ulici !" ,,Dobře, jdem si sednout támhle do tý mexický restaurace."

Sedíme v restauraci, já si objednal místního Heinekena, Jiří whisku. A jak jsme koukali zas na ty barevné obrázky v jídelním lístku, neodolali jsme tomu vepřovýmu řízku s hranolkama. ,,No co, od včerejška se po cestě živíme Mekáčem, gyrosama, chci si dát něco teplýho. Na ty tři kila za řízek kašlu."

No a jak si plníme břicha tím řízkem, únava trochu polevila. ,,Hele, co ta Ulice lásky. Kdy se zas dostaneme do Amsterdamu ??" ,,No jo, ale já na autobus kašlu." ,,Tak zkusíme taxíka. Zeptám se číšníka, na kolik to vyjde." Číšník byl ochotný, přátelský. Vysvětlil nám, že taxíky jsou hrozně drahé a že záleží taky podle toho, kam se chceme dostat. No, bylo nám to trochu trapné, tak tvrdíme, že chceme vědět taxu za kilometr. Číšník byl neodbytný. ,,No, chceme vidět světově známou holandskou Uličku lásky." Číšník se poťouchle usmál. ,,Jooo, Ulička lásky. Chcete vidět ženský. Jen se v klidu najezte, pak vám to vysvětlím." ,,Ježíš, on nám sem snad nějaký přivede."

Tak jsme dojedli, číšník si s sebou nese papír s tužkou, počne malovat mapku a ukazuje skrz okno. ,,Půjdete támhletím směrem do té ulice, první odbočku vpravo a druhou vlevo a jste tam. Takových pět minut." ,,Co ?????? Tomu nevěřím !!!"

Při placení útraty jsme zažili deset minut strachu, protože jsem opět platil druhou ,,falešnou" dvouset eurovkou. Číšník s ní někam utekl, pak někomu volal, už jsem se s ní pomalu rozloučil, nakonec zpátky donesl rozměněnou hotovost a dal nám kartičky na doživotní 10% slevu. To jde, za těch 1200 kč za večeři s dvěma pivky, whiskou a Colou. (poučení: NEBERTE si do ciziny papírovou bankovku v hodnotě 200 euro a více, jsou s tím problémy)

,,To jsem zvědavej, jestli kecal." Tak si to šineme potemnělou uličkou spoře osvětlenou pouličním osvětlením, která vede podél jednoho z mnoha amsterdamských kanálů. První vpravo, pak druhá vlevo. ,,Ty voe. Jsme tu. Ulička lásky."

Před námi se rozprostřela široká ulice rozdělena úzkým vodním kanálem. V deset večer v ní bylo živo jak na Václaváku. Všude osvětlení, neony, procházející se páry, skupinky cizinců a ... výlohy a v nich polonahé holky. Jedna vedle druhé. Podél celé ulice, ve dvou patrech a na druhé straně můstkem přes kanál to samé. Ale pánové, žádné chudinky z E55. Jakoby vypadly z posledního kalendáře Playboye. Blondýnky, černovlásky. A každá se snaží ve spodním prádle upoutat vaši pozornost, vystavuje své tělo na odiv smyslnými ladnými pohyby a prstem vás vyzývá vstoupit. Ráj. Číšník nekecal. Prošli jsem ji dvakrát a oba jsme usoudili, že Amsterdam je krásné město.


Nejčtenější články