sobota 28. března 2009

Nákup auta: Kdo hledá, najde (2.)

Nehledali jsme dlouho. O několik dní později: ,,Mrkni na tohodle Golfa," hází odkaz Jiří na ICQ. ,,Nevypadá špatně. Ale tolik jsem dávat nechtěl, zbytečná cesta." ,,Nekecej, nudím se, jedem aspoň na výlet." ,,Tak jo."

Volám majiteli a není problém na auto mrknout. Takže vyrážíme. Zajedeme na McDrive pro meníčko na cestu a valíme to 150 km načipovanou C5kou. ,,Tak už jsem poblíž, kam máme přijet?" vyzvídám po majiteli potenciálního auta snů. ,,Do té ulice, jak jsem říkal, je tam vila v centru města." 


A tip byl správný. Před námi se rozprostřela krásná vila, s krásným plotem, krásnou garáží a... krásným Golfem na zahradě. ,,Vole, ten je." ,,To je, vole." ,,Jestli ho nekoupíš, tak jsi vůl." ,,To jo, vole."

Chvilku čekáme na majitele, vlastně hodinu, mezitím očumujeme Golfíka v zajímavé šedozelené metalíze. Čím tak může přijet? V tom se přiřítí Touran v modré metle s dvacítkama chromovýma elektronama (možná to byly jen 18ky, ale krásný). ,,Dobrý den, tak vyrazíme, pánové?"

A už nás majitel protahuje městskými uličkami ven na otevřenou arénu - rychlostní silnici. ,,No, já se radši připoutám," strachuje se Jiří. ,,No, to já taky," strachuju se já. ,,Nebojte, Golf sedí jak přibitej, kupoval jsem na to nové gumy a má to tuhý sportovní podvozek," uklidňuje nás majitel. S Jiřím jsme se připoutali.

,,Vidíte, mám tu 200, nic neklepe, teď prudce brzdím, volant se ani nehne." S Jiřím nedutáme a souhlasně mlčky přitakáváme. ,,Pojďte si to zkusit." Otvírám dlouhé dveře třídveřového kupé a usedám za multifunkční kožený volant. Ve voze je intimní atmosféra způsobená tmavými atestovanými foliemi a jen se na mě smějí červené ručičky otáčkoměru a tachometru, které umí lehce klouzat mezi krásně modře svítícími ciframi. ,,Jen se nebojte na to šlápnout, je to PDéčko (pozn. Pumpe-Düse), to má rádo trochu vytočit." Ochotně jsem majitele poslechl. Jede to jak z praku, zrychluje to i z šestky. Auto sedí i na mokru a o výhled přes kapky deště se starají automatické stěrače, které dostávají povel od dešťových senzorů. Výbava Sportline nezapomíná na tempomat a xenony. Nemá to chybu.

Parkuju zpět na zahradě a majitel, mladý kluk, nás zve na kafe. S Jiřím pozvání upejpavě přijímáme, abychom neurazili. ,,Koupil jsem na to GTi orignál nárazníky a masku, ukážu," sděluje mladík mizíce v jedné z tisíce místností vily. ,,Pojďte dál, ani se nezouvejte." Opravdu, v posilovně se mu válí černý plastový GTi nárazník. V další místnosti druhý nárazník. ,,Dám Vám to k tomu, co já s tím." Blázen jako my, tak to má být. Jsme zváni dál, po schodech nahoru.

Jdeme deset minut kuchyní podél nekonečné mramorové desky a usedáme ke stolu. ,,Omlouvám se, je tu nepořádek, dneska tu asi nebyla uklizečka." Nemůžu se podívat na Jiřího, jinak bych propukl v hurónský smích zoufalství. Jiří jen nahlas pronese: ,,Co děláme špatně?!" Sedíme u kafe a kecáme tak dvě hodiny o autech. Dobrej týpek, taky blázen do aut a hlavně jim rozumí. K autům se ale umí chovat, Golfík je jak z fabriky a je k němu veškerá dokumentace.

Loučíme se, děkujeme za pozvání a prohlídnutí auta a míříme v noci k domovu. Jsme nadšení. Zítra musím auto prověřit.

,,Mám pro Tebe dobrou zprávu, auto vypadá papírově velmi pěkně, pravidelný servis, slušná výbava," volá mi druhý den známý. Auto beru.

A už to šlo ráz na ráz. Jeden den vyjednat v bance úvěr, druhý den vrátit operativní Oktávku, vyzvednout peníze cash na přepážce a šup pro auto.

Opět klábosíme u kafe o autech, podepisujeme smlouvu. Majitel brouzdá šanonem techničáků, aby nalezl techničák od Golfa.

Temnou noc narušují xenony mého Golfíka, Jiří se předvádí a ujíždí mi, zatímco já si zvykám na nové auto a zkoumám všechna ta tlačítka. Stavíme na benzínce, ještě znovu omrkáváme auto a pak už se Jiřímu věším na zadek. Ke konci cesty se už neudržím, nakrmím nedočkavé dvoulitrové PD naftou a zkouším, co Golf umí projíždíc místní tunel nadzvukovou rychlostí a mizím Jiřímu v dáli. To je přesně to, co jsem hledal, auto pro radost.

Nejčtenější články