Na první zářijový (a tradičně poslední prázdninový) víkend připadl sraz pořádaný Mini Praha. Tentokrát se konal na Sázavském ostrově. Za PocketRocket jsem se nakonec účastnil pouze já a na otočku ZuZu s Maky, ty se přijely pouze vyfotit a trochu snížit převahu classic Mini nad New (ta byla opravdu výrazná, 35 vs. 17).
Přes veškerou snahu domluvit nějaký společný páteční odjezd z Prahy to nakonec dopadlo tak, že jsme jeli pouze dva. Navíc celý pátek pršelo, takže jsme upustili i od plánu jet mimo dálnici a vzali to nejrychlejší cestou, protože na nějaké kochání se střechou dole to vážně nebylo. Po příjezdu do kempu jsme se ubytovali v poměrně pěkném hotelu (část lidí bydlela i v chatkách v kempu), zaregistrovali se a během večeře se pozdravili a pokecali s ostatními. Moc nás nebylo, poměrně dost lidí dorazilo až v sobotu ráno.
Sobotní ráno vypadalo mnohem nadějněji, než páteční den (a nakonec nám to fakt vyšlo a celý den nespadla ani kapka). Po snídani jsme všichni přesunuli auta na hromadné focení, na které k mému překvapení dorazily i obě moje holky :-), proběhlo několik formací pro dron (auta, lidi, lidi s auty, “hlavně ať je vidět ta reklama na sponzora” ? a podobně) a pak jsme vytvořili frontu před startovní čárou. Ti ohleduplnější nestartovali kvůli každé blbině a občas ta auta prostě postrčili :-D.
Ještě před startem jsme si zformovali partičku pěti aut ve složení já, Honza Truhlář, Trojanovi a Kejřovi a v této sestavě absolvovali celou trasu. První otázka nás čekala hned na startu, registrační značka prvního vyrobeného vozu MINI. Kdo by nevěděl, tak 621 AOK. Další úkol byl u nějakého zastrčeného nádraží, kde byla záležitost jménem “Zabij si své rajče”. Byl to had z novodurových trubek, nahoru se vhodilo rajče nebo hroznové víno dle výběru a dole čekal soutěžící s kladivem, soustředící se na to, až z dolního konce trubky vypadne ono rajče, aby ho mohl proměnit v kečup. Ve většině případů však následoval úder do prázdna, zatímco rajče se vítězoslavně odkutálelo do bezpečí :-D.
Pak trasa pokračovala kolem hradu Český Šternberk, pod nímž jsme se zastavili na oběd. Třetí a čtvrtý úkol byl na dalším stanovišti. Jednak spočítat počet hasičských přileb za vitrínou, kde byla výstava hasičského vybavení z historie místní jednotky hasičů, jednak přiřadit kreslené karikatury (smajlíky) aut k jejich skutečným fotografiím. Já jsem v mezičase neodolal a spřátelil se s místním kocourem :-).
Dále nás trasa zavedla kousek od Divišova na plochou dráhu. Pro většinu z nás to byla poměrně novinka, neboť na mokrém písku člověk často nejezdí a nebylo žádné kolečko na zkoušku, rovnou se jelo na čas. Dvě kola s pevným startem. Můj výsledek byl 51:22, což byl v danou chvíli čtvrtý nejlepší čas. Po odjetí měřeného kola byl prostor na jízdy mimo soutěž, tak jsem neodolal a dal si to ještě jednou, tentokrát za 47:53! Jak se později ukázalo, to byl nejlepší čas vůbec, včetně všech jízd mimo soutěž, ale to se stejně nepočítá. Tak jen upřesním, že nejvíc nejlepší na ploché dráze byl Worry, tímto mu gratuluji.
Pak už nás itinerář vedl zpět do Sázavy do Huti František, kde na nás kromě prohlídky čekal předposlední úkol, zjistit obyvatele jedné z pecí. Byl jím skřítek Kerblík. Poslední úkol byl již přímo v kempu. Vylovit z krabice svazek klíčů a odemknout jím kufr classica. Špatný svazek se však musel vrátit zpět do krabice. Já měl štěstí a hned druhý svazek byl ten správný. Pak už následoval odpočinek, zábava s ostatními, probírání dojmů a zážitků z rallye, večeře a čekání na vyhlášení.
Kolem tři čtvrtě na devět jsme se dočkali a začalo vyhlašování výsledků. Vysloužil jsem si třetí místo v ploché dráze v kategorii New Mini, což mě velice potěšilo. V celkovém pořadí jsem skončil na 19. místě. Po předání cen se lidi začali rozprchávat, někteří domů, jiní na hotel, takže jsem to v půl jedenácté už také zabalil a šel spát.
V neděli ráno už jsme jen posnídali, pozdravili jsme se s tím zbytkem, co tu vydržel až do samého konce, potvrdili si, že se s většinou lidí uvidíme již za měsíc, a vyrazili do svých domovů. Tenhle sraz byl celkem povedený, Mini Praha si vždy dává záležet hlavně na pěkném ubytování, což se docela podařilo. Ti, kdo nedorazili, mohou litovat. Tak snad za měsíc bude účast hojnější, ať těm classicům ukážeme, že i New Mini majitelé jsou srdcaři a nenechají se zahanbit.